Člověk tvor neznámý 

Kdysi v parku chodil pěšky, 

stromů, květů všude hodně –  

obdivoval tam macešky, 

dýchalo se mu svobodně. 

V moderní teď době žije, 

rychlostí se až zalyká –  

je to přímo utopie –  

TV, dot.com – vše polyká. 

Zmáčkne knoflík, stiskne myšku, 

ocitne se v Americe, 

už nevidí pampelišku, 

sedí – blednou jeho líce. 

Doprava je teď blesková –  

to ho láká dozajista 

technologie když nová 

je tu. A co motorista? 

Lidé kolem zuby zatnou 

když se řítí po betonu 

rychlostí přímo závratnou 

s uchem na svém telefonu. 

Nežli jak na kolotoči 

žít a býti jak v závrati, 

než se mu mozek rozskočí, 

je nutno lék předepsati. 

Chce-li radostně zas žíti 

a užívat radovánek, 

musí trochu zpomaliti, 

‘by měl spánek jako vánek. 

V přírodě si zazpívati, 

žíti střídmě – jak se sluší –  

aby mohl prospívati 

jak na těle, tak na duši. 

© 2000 Jindřich Degen