O vědě aneb věda základ života

Když jsem k vám chodíval přes ten prales
pes váš se mě tak bál, že hned zalez' ...
Ale teď po létech – předlouhý čas -
klopýtnu na cestě jako ťulpas. 

Na mládí zbyly mně jen vzpomínky -
často teď slyším jen připomínky:
“Kam se to šinete, vetchý dědo?”
Říkám si: “Kde jsi, ach kde jsi vědo?
Abys vyrobila mladé kosti
a tvář mi zjasnila (místo zlosti),
žaludek spravila a ledviny -
pak bych moh’ zas chodit na maliny." 

Jak paní Věda dnes pokračuje
všechno se rapidně vylepšuje. 

Dřív’ bylo zvykem jít na faráře,
dneska se obrátíš na lékaře.
Dostanem’ všechno od medicíny,
rychle dnes vykoupí naše viny. 

Ať je to obžerství nebo ten grog,
všechno se zahladí. Je to POKROK. 

Spousta se vymění, žádná starost -
tak místo staroby přijde mladost. 

Ti dnešní doktoři za tisíce
vycpou nám jedna-dvě obě líce.
Postavu spanilou vyrobí vráz,
Teď můžeš oplývat tisícem krás. 

Předělaj’ orgány všeho druhu ...
dostanem’ k životu novou vzpruhu. 

Má-li kdo problém - ať dívka - děda -
všechno dnes vyřeší hladce VĔDA.
Máme tak všemožné radovánky.
Život má přece jen dobré stránky. 

Také náš čas ani moc nechvátá ...
Prabáby dnes rodí paterčata. 

© 1999 Jindřich Degen